Recenze hry: Star Wars: Lethal Alliance

Že jsou Star Wars dojná kráva na peníze všech světových jmen je zřejmé už dlouho, ale poslední dobou začíná být více než patrná jistá dýchavičnost některých námětů. Tak například ve Star Wars: Lethal Aliance si zahrajete za tak úžasně "významnou" postavu jako je bývalá otrokyně, nynější žoldnéřka, která byla najmutá aliancí Rebelů, aby zcizila plány na legendární Hvězdu smrti, což tak pomohlo ve čtvrtém díle filmové ságy.

Jakkoliv unyle zní samotná dějová premisa, samotná hra je ještě fádnější. Představte si libovolnou third person akci, jak se jich vyrojilo přehršle po úspěchu prvních Tomb Raiderů, a máte zhruba představu o náplni hry. Lineární střílečka bez jakýchkoliv nových nápadů, určená pouze ke konzumu pro zatvrzelé příznivce hvězdněválečné ságy. Na PSP se k tomu jako "bonus" dá připočíst velice průměrná grafika (takto vypadaly hry na PlayStation 2, když ten byl ještě v plenách) a především velice toporné ovládání. Přece jen absence jedné analogové páčky znamená většinou problém, se kterým si dokázalo na PSP poradit jen málo akčních her. Ve SW:LA je ale hlavním problémem fakt, že zaměřovací systém funguje stylem "zacíluj dalšího nepřítele", zatímco na vás protivníky vrhá v poměrně početných vlnách. A vzhledem k tomu, že se mezi nimi nacházejí i výbušné barely, velice často zemřete zkrátka jen proto, že jste buď nezacílili protivníka co vám vzápětí usmažil záda, a nebo jste se naopak usmažili sami, když jste odpálili tu výbušninu, co jste měli pod nohama. Později ve hře také narazíte na pasáže se snipery, kteří vás na dvě rány odstřelí, což je taky dosti frustrující. Navíc checkpointy tu nejsou rozmístěny zrovna intuitivně a některé otravné pasáže si tak pravděpodobně projdete na několikrát. Občas vás hra také posadí do nějaké střílny či palebné věže, abyste se vypořádali se zástupy nepřátel. Výhodou je, že zaměřovat v tomto případě nemusíte. Nevýhodou ovšem je, že nepřátelé se rojí doslova ze všech stran a vaše stanoviště moc střel nevydrží.

Jako pokus o inovaci, a především aby autoři ospravedlnili použití výrazu "aliance" v názvu hry, je vám brzy na začátku hry přiklepnut jako společník malý létající droid, který s naší žoldnéřkou spojí síly. Můžete jej využít v souboji jako štít, nebo jej vyslat, aby srazil protivníka k zemi. Bohužel se při takovém výpadu rád zasekává o neviditelné překážky a jako štít ho nevyužijete, protože nepřátelé vepředu nejsou problém, jsou to ti za vašimi zády kteří vám ztrpčují život. Občas robůtka musíte použít, aby vám odemčel dveře tlačítkem, ke kterému se dostane jen on, nebo ho necháte hackovat počítač, zatímco vy odrážíte vlny nepřátel, ale takovéto věci mi ve hrách přišly běžné už před pěknou řádkou let. Taky ho musíte využít pro překonávání překážek, které v jiných hrách zvládají tamní hrdinové sami (protože tady se neručkuje, tady se jezdí s robotem po magnetické plošině).

Mezi některými levely vám navíc autoři přichystali minihru, která je ve svém principu triviální, ale ve výsledku díky podivné detekci kolizí poměrně frustrující. To se tak naše žoldnéřka zavěsí na robůtka a ten se, bez jakéhokoliv ohledu na Asimovovy Tři zákony robotiky, rozletí skrz ty nejnebezpečnější pasáže, a na vás je mačkat tlačítka, aby z vás na konci téhle jízdy vůbec něco zbylo. Budete se je ale muset naučit mačkat předem, protože jak jsem napsal, detekce kolizí je přinejmenším kontroverzní (což je diplomaticky řečeno, že se s ní nikdo nepáral).

Ve výsledku tu máme co do činění nikoli se hrou špatnou, ale hrou tak zcela průměrnou a fádní, že mi opravdu uniká, proč by s ní měl ztrácet čas někdo, kdo není zatvrzelým příznivcem Star Wars univerza. A proto mi i uniká, proč jsem s ní ztratil čas já.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete