Recenze hry: Silverfall

Bylo nebylo, v zemi nikoli solimánské spřádal zlý démon plány na ovládnutí celého světa. Své dobyvačné choutky počal realizovat ve městě jménem Silverfall, které se rozhodl do základů vypálit. To se mu přes veškerý odpor velmi schopného mága (za kterého hrajete v tutorialu) podařilo. Já jsem se sice osobně trochu vyděsil, protože autoři mi dali do pracek postavu, která mydlila nejsilnější monstra po desítkách, ale hra dále nabírá úplně jiný směr, takže klid. Po vypálení Silverfallu se totiž ocitáte již v kůži vašeho hrdiny v uprchlickém táboře silverfallských civilistů a je na vás vrátit Silverfallu jeho dřívější slávu a nakopat hlavního padoucha tam, kam slunce nesvítí.

Silverfall je klasické akční RPG od ukrajinských Kiev Games, které mi stylem asi nejvíce připomíná Dungeon Siege. Na začátku jste narozdíl od výše zmíněného mága úplná nula na první úrovni a je jen na vás, kudy se bude vývoj hlavního hrdiny ubírat. Při výběru postavy totiž určíte pouze rasu, pohlaví, barvu vlasů a podobné serepetičky, ale nenastavujete žádné vlastnosti ani schopnosti, to vše se děje až v průběhu hry se získáváním dalších levelů. S každým získaným levelem rozdělujete čtyři body mezi základní vlastnosti, sílu (vyšší poškození zbraněmi nablízko a větší šance přerušit oponentovi útok), obratnost (vyšší poškození střelnými zbraněmi, vyšší šance na zásah a kritický zásah a vyšší šance vyhnutí se útoku), odolnost (více životů, rychlejší regenerace a větší šance ustát rozhození při zásahu protivníkem) a konečně inteligenci (více many, rychlejší regenerace many a vyšší šance na přerušení oponentova útoku úspěšně seslaným kouzlem). Téměř každý předmět má nějaký požadavek na úroveň základních vlastností, takže se vyplatí postavu spíše specializovat, tím spíš, že narozdíl od Diabla máte v partě časem až tři postavy, které můžete najmout po splnění speciálních úkolů a občas s nimi komunikujete.

Krom základních vlastností jsou zde ještě další dovednosti rozdělené do tří různých skupin. V bojových naleznete hlavně různé zlepšení útoků, kritických zásahů, otrávení při úspěšném zásahu, ale také zvedání obrany nebo šance na nalezení magických předmětů. V magických jsou to jednak různé typy magických útoků, léčení, ochranných bariér a zejména vynikající vampirický útok (klasicky léčí postavu za každý úspěšný zásah protivníka). V ostatních je to různé zesílení účinků kouzel, zvedání základních vlastností a povolávání zvířecích pomocníků nebo mechanického robota.

Jedna ze zvláštností Silverfallu spočívá totiž v konfliktu přírodních principů a techniky (zamáčkněme slzu v oku za brilantní RPG Arcanum s podobným herním prvkem). Určité postranní úkoly vychylují jazýček vah na speciálním ukazateli tu na jednu, tu na druhou stranu. A podle toho, jak daleko jste se ve spolupráci s jednou nebo druhou stranou dostali, můžete používat předměty určené buď „naturistům“ nebo „technokratům“. Příchylnost k jednomu nebo druhému principu nemá sice vliv na hlavní dějovou linii, ale má vliv jednak na používání věcí a také na používání dovedností z kolonky ostatní. Je tedy poměrně rozumné preferovat celou dobu jednu frakci, abyste neskončili s ukazatelem uprostřed a nemohli používat silné předměty žádné strany.

Jak budete postupovat v příběhu, bude se vám odkrývat další a další část relativně velké země. Z původního Sillverfallu se dostanete přes tábor v bažinách do různých lesů, vod a strání, pouští, hor a plání. Autory naštěstí napadlo importovat do hry jednoduchou teleportaci. Na mapě je nějakých pětadvacet různých důležitých lokací a poté, co je jednou navštívíte, se do nich můžete prostým kliknutím odkudkoli zase přenést. Nefunguje to ale obráceně, takže když se teleportujete ze čtvrtého patra dungeonu do města, tak se z města zpravidla dostanete stejným způsobem jen ke vchodu. Nicméně alespoň po povrchu člověk nemusí chodit desetkrát tam a zpátky, pokud zrovna nechce trénovat partu.

Poměrně diskutabilní prvek představuje omezený level scaling protivníků. V praxi to znamená, že pokud vaše postava získá level, zesílí i protivníci, kteří vás v daném prostoru čekají. Především je to znát na začátku hry, kde potkáváte víceméně protivníky na stejném levelu, na jakém jste vy sami. Pokud se však vrátíte z poloviny příběhu do počátečního tábora v bažinách, tak zjistíte, že level protivníků nepřesáhla určitou mez - ta je viditelně nastavena pro každou lokaci jinak. Je to polovičaté řešení, osobně dávám přednost jednoznačně dané obtížnosti protivníků bez ohledu na to, jak dobrá je zrovna postava, nicméně alespoň to zde není tak výrazné jako v Oblivionu, kde je level scaling asi nejkontroverznějším prvkem hry.

Graficky je Silvefall poměrně zdařilý, autoři jej pojali svérázně a použili v celé hře cellshade grafiku, která je k vidění třeba v některých komiksech nebo ve hře XIII. Jestli grafika, stejně jako steampunkové pojetí celé hry, sedne každému, je dobrá otázka. Originální rozhodně je.

Do vkusu se mi autoři už ale netrefili grafickými chybami (různými artefakty a podobně), neuvěřitelně přehnanou fyzikou (po poslední ráně odlétají nepřátelé několik metrů daleko), zasekáváním a prolínáním objektů. Další úžasná záležitost je nemožnost navolit ovládací klávesy (léčivé lektvary jsou na tlačítku 9 na numerické klávesnici, kdo to proboha vymýšlel) a celkově nepřehledný interface (hlavně batoh, prohazování předmětů v partě a nakupování je docela děs). Zbraně by taky mohli být vyvážené poněkud lépe, všechny jednoruční zbraně jsou sice rychlé, ale proti obouručním strašně slabé. Boje kolikrát nejsou zrovna přehledné, naštěstí můžete nastavit chování spolubojovníků a ti se jím řídí, ať už je útočné, obranné, podpůrné nebo nějaké jiné. Nepřítomnost konzistentního ukládání bych pochopil v multiplayeru, ale v singleplayeru nemá taková věc co dělat, zejména, když nevíte, který úkol vám zvedne hodnocení příroda vs. technika. Po načtení uložené pozice můžete jít do několikapatrového dungeonu znovu vybíjet všechno už jednou vybité, protože se objevíte v posledním navštíveném městě. Užitečnost minimapy je díky absenci popisků také dost na pováženou. Hra si také bere enormní množství paměti a výkonu procesoru, přestože nahrávací časy nejsou z nejkratších.

Silverfall je nicméně vzato kolem a kolem celkem kvalitní záležitost. Nejedná se sice o nic převratného (i když konflikt přírody a techniky v akčním RPG je dobrý nápad), ale přes chyby technického i herního rázu se hraje docela dobře. Pokud máte chuť na příjemný a originální akčnější kousek, pak směle do toho.