Recenze hry: MDK 2

Význam zkratky MDK (Murder, Death, Kill) evokuje spíše hru stylu Postalu nebo Carmageddonu než velice chytrou surrealistickou akci. Původní titul MDK od veleznámých Shiny Entertainment totiž slavil veliké úspěchy napříč platformami PC, Macintosh a Playstation nejen pro vypilovanou herní část, ale i pro úžasnou uměleckou složku. A jak že se podařilo neméně slavnému studiu Bioware (které má na svědomí sérii Baldur’s Gate, sérii Neverwinter Nights, Jade Empire nebo Mass Effect, pokud náhodou laskavý čtenář právě dorazil z dvacetileté dovolené strávené mimo hranice sluneční soustavy) naplnit očekávání a navázat na nejen komerční úspěch předchůdce?

V MDK hráč ovládal hrdinu Kurta, bývalého uklízeče, současného superhrdinu. Ve druhém díle tomu není jinak, ale kromě Kurta si zahrajete taktéž za čtyřrukého (nebo spíš čtyřprackového) psa Maxe a potrhlého profesora. Postavu máte  na počátku úrovně předem danou, jen na počátku poslední se můžete svobodně rozhodnout a pak hrát konec vždycky maličko odlišně. Z toho plyne asi největší deviza MDK 2 a tou je naprosto odlišný styl hraní za jednotlivé postavy. Postavy mají nejen rozdílný počet maximálních životů (rachitický profesor 60, Kurt klasických 100 a tvrďák Max 200), ale disponují také odlišnými schopnostmi. Profesor může kombinovat předměty (chleba + radioaktivní toastovač = vrhač radioaktivních explodujících toastů) a úrovně, které hrajete s ním, jsou méně akční a více logické. Kurt umí plachtit, vznášet se na vzdušných proudech a odstřelovat vzdálené cíle nebo také cíle za různými bariérami. A konečně Max umí létat s jetpackem a v každé pracce může třímat jinou zbraň. V krajním případě disponuje čtyřmi rotačními kulomety, čímž si u mě autoři dost šplhli.

Celé MDK 2, jak si už jistě důvtipný čtenář ráčil všimnout, se nese v dost humorném duchu. Nejen že profesor použije akvárium na kanalizaci a akvarijní rybička mu přehozením páky otevře dveře. Profesor si také díky akvárku a magnetu sestrojí primitivní skafandr. Max v jednom kuse při střelbě čtyřruč hulí doutníky a Kurt se třeba objeví díky zapomnětlivému profesorovi zcela nahý. Vtipem srší také dialogy nebo boje s bossy, jeden mi stylem připomněl vynikající souboj s Volkovem v No One Lives Forever 2, víc neprozradím. Za tohle má Bioware jednoznačně další plus, přestože si mohli odpustit místy lehce fekální humor, šest nám už většinou bylo a bylo to dost dávno.

Notně šáhlí jsou také běžní nepřátelé. Někdy se třeba může stát, že v panice zmateně pobíhají okolo. Když už si ale autoři dávají práci s tím, aby vymysleli alespoň jakž takž logické objevování nepřátel (vyvrhuje je ze sebe speciální biologická odpornost, která je naštěstí zničitelná), tak proč rezignovali na vlastní pravidla a na některých místech se nepřátelé suše objevují dokola, dokud něco neuděláte? To mi příjde jako docela významné minus v některých ne úplně přehledných úrovních a zejména ve frustrujícím koncovém souboji. Někteří nepřátelé také disponují zbraněmi, které jsou schopné vás trefit i za rohem a když je jich v místnosti víc, nastává peklo. Občas vám také dokáže dost zatopit „poletující koule“, protože je většinou musíte odstřelit z dálky a ony (mršky jedny) nepostojí a nepostojí. Někdy vás také lehce namíchnou skákací pasáže, jejich množství bych možná lehce zkrouhnul. Sluší se poznamenat, že hra se sice dá ukládat kdykoli, ale na některých místech autoři počítali s přívalovými vlnami nepřátel a proto můžete objevivší se zbraně sbírat pořád dokola. Někomu tento princip možná sedne, mě osobně nesedí vůbec.

Za druhou chybu MDK 2 považuji úplně odlišný vizuální styl v porovnání s předchozím dílem. Tam, kde jednička vypadala krásně ujetě, vypadá dvojka graficky normálně, což je škoda. Jedničku bych opravdu neváhal označit za umělecké dílo mezi počítačovými hrami.

Nicméně vzato kolem a kolem je dvojka výborné pokračování. Sice k ní mám dvě větší výhrady, které jsou důvodem, proč ji osobně hodnotím o stupínek níž než jedničku, nicméně jedná se pořád o netypickou, humorem nabitou akci.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete