Recenze hry: CT Special Forces: Fire for Effect

Counter Terrorist Special Forces: Fire for Effect (v Americe vyšla s podtitulem Nemesis Strike) je klasická 3D akce z pohledu třetí osoby, vyrobená firmou Asobo Studio (autoři novějšího Ratatuille). Jejím tématem je boj dvou členů speciální jednotky proti teroristům. Můžete  zde ovládat džípy, vznášedla, dělové čluny nebo likvidovat teroristy střelbou během volného pádu. Stylem a vyzněním mi docela připomněla o něco starší střílečku kill.switch, nicméně kvalitativně je o stupeň lepší.

Takže pěkně po pořádku. Celá hra se skládá z 26-ti misí, některé absolvujete se dvěma různými výtečníky. Prvním je tvrďák jménem Raptor, který se specializuje na těžké zbraně a disponuje něčím na způsob nanotechnologického štítu, který určitou dobu absorbuje zranění z projektilů místo toho, aby vám odebíralo zdraví. Pokud na vás protivník střílí, postupně štítu dochází energie a jakmile je na nule, odečítá se přímo zdraví (podobně jako v Halo a milionu podobných her). Výdrž štítu neklesá časem, ale také se sama nedoplňuje, musíte ji doplnit u speciálních dobíjecích jednotek. Druhou postavou je Stealth Owl aneb lidská obdoba Predátora, protože se umí zneviditelnit. Neviditelností se postupně vybíjí baterie, kterou je opět možné dobít na speciálních místech. Z toho plyne lehce odlišný způsob hry za oba protagonisty. Hra vám nicméně nedá na začátku misí na výběr, postava, se kterou každou misi procházíte, je pevně daná. Raptor se častěji dostane k nějaké té těžké technice, naproti tomu za Stealth Owla si užijete do sytosti zajímavého volného pádu. Stealth Owl totiž na počátku některých misí vyskočí z letounu F-117 (protože pozemní výsadek je riskantní) a volným pádem padá na místo další akce. Aby to neměl tak jednoduché, tak kolem něj volným pádem průběžně také padají teroristé a střílejí po něm. Vy můžete v jeho kůži palbu opětovat, skrčením místo roztažení těla zrychlovat a všelijak se natáčet, abyste se střelbě protivníků co nejvíce vyhýbali a současně je stíhali promptně odesílat do věčných lovišť. Na konci různě dlouhého (v každé misi na počítadle vidíte zbývající metry) volného pádu Stealth Owl přestane blbnout a ukázkově otevře padák. Takhle na papíře to možná vypadá složitě, ale jediná vysloveně zmatená mise byla mise tutorialová. Onen volný pád je v mnoha recenzích dost kritizovaný, ale mně přišel fajn a originální, přestože v jeden moment, kdy kolem mne svištěly houfně rakety jsem myslel, že to asi celé zabalím, nakonec to však nebylo tak hrozné. Se Stealth Owlem si také užijete spíše odstřelování z dálky než kontaktní způsob boje.

Rozhodně bych doporučoval dávat pozor při nepřeskočitelném tutorialu, protože se dozvíte nejen jak střílet a házet granáty z krytu (podobně jako u kill.switch jsem tuto vymoženost na obtížnost normal ani jednou nepoužil) a pohybovat se do všech čtyř směrů pomocí kotoulů z krytu do krytu, ale zejména se naučíte používat různé módy vidění se Stealth Owlem, protože na některých místech se bez této znalosti nedostanete dál. Disponujete například puškou, která je schopná prostřelit kov a tím stisknout tlačítko, ale potřebujete „vidět“ skrz daný kov, abyste věděli, kam přesně vystřelit. Také si vyzkoušíte později nezbytnou speciální „bombu“, která je schopná při výbuchu připomínajícím EMP efekt „přitáhnout“ kovové předměty a tím odklidit z chodby překážející kovový kontejner. U každé zbraně přepnout do pohledu z vlastních očí, autoři šli tak daleko že u neviditelného Stealth Owla jsou neviditelné spolu se zbraněmi i některé prvky mířidel.

Mise jsou bodované podle rychlosti, jakou jimi projdete, podle počtu zásahů a zranění a jiných ukazatelů. Toto bodování není samoúčelné, při dosažení určitého počtu bodů se vám natrvalo zvedne maximální hodnota zdraví nebo energie používané pro štít a neviditelnost či odemknete klasicky nějaké atworky. Samotné mise jsou docela různorodé, podíváte se na tanker s rukojmími, do vlaku plného teroristů, zatopeného města, přístavu, tábora v bažinách nebo různých základen. Budete zachraňovat rukojmí, evakuovat vědce, vyhazovat do vzduchu strážní věže, zabraňovat odpálení rakety, sestřelovat vrtulníky nebo ve vzduchu deaktivovat jadernou nálož. Zejména ta poslední záležitost mě svou nerealističností opravdu dostala (to není špatně, jen člověk nesmí čekat taktickou akci).

Teď pro změnu nějaká kritika. Je strašně krásné, že můžete být neviditelní, ale stealth akce vypadá úplně jinak. Nepřátelé nejsou schopní reagovat na střelbu z hodně velké vzdálenosti, pokud jste neviditelní, tak kolikrát ani na střelbu z hodně malé vzdálenosti. Hodně vás také potrápí raketometčíci, protože i s plným štítem je vás kolikrát schopná zabít jediná raketa a to může vybuchnout klidně ve vodě pět metrů od vás. Já vím, že je to realistické, ale CTSF je jinak všechno možné, jenom ne realistická akce. Když je v místnosti raketometčíků víc a vy zrovna hrajete s Raptorem, který nemá žádnou sniperku, tak máte problém. Ve hře neexistuje quicksave, jenom checkpointy, ale když vyskočíte z mise do menu, tak jedete vždycky od začátku, takže je třeba hrát mise na jeden zátah (nejsou zase ale tak dlouhé, aby to nešlo). Je ovšem třeba říct, že obtížnost mi přišla tak akorát na dobrou zábavu, neprocházíte hru úplně v klidu, ani neopakujete stejné úseky stokrát.

Graficky se nejedná o žádný zázrak, ale na druhé straně nic z čeho by člověk dostal úplný bolehlav, nicméně na rok 2005 se jedná o podprůměr. Příběh je standardní, zajímavá myšlenka je využití UI při předpovídání protivníkovi strategie. Jenom mi přišlo, že je příběh a s ním i poslední mise hrozně rychle utnutý, žádný boss, nic. Na druhou stranu jsem se nesetkal s žádnými technickými problémy, které byly popisovány v ostatních recenzích (zejména pády do systému), a to jsem CTSF hrál na dvoujádrovém procesoru, kde z tohoto důvodu neblbne zrovna málo titulů. Délka byla nakonec také příjemná, nějakých šest sedm hodin herního času (čistého samozřejmě daleko víc, některé mise jsem hrál i hodinu).

Suma sumárum, zajímavá záležitost (dvě postavy, módy vidění, volný pád, krytí, vozidla), kterou táhne dolů zejména mizerná UI protivníků a slabá grafika. Nicméně je třeba říct, že po veskrze průměrných recenzích jsem byl nakonec příjemně překvapen.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete