Recenze hry: Commander: Europe at War

Přiznám se, že tahovky z 2. světové války jsou moje krevní skupina. To období mi přijde na jedné straně neuvěřitelně brutální, na straně druhé fascinující... Je to 2 měsíce, co jsem dohrál velice hutný druhoválečný Hearts of Iron (na který tady na stránkách najdete rovněž recenzi), a přestože jsem měl nyní rozehrané 2 jiné hry, dostal jsem chuť si zase trochu zaválčit.

Commander: Europe at War je „hexová“ (název podle šestiúhelníků rozdělující bojiště) tahová strategie, ve které si zvolíte Spojence nebo síly Osy a projdete s nimi Druhou světovou válkou. Je třeba říct, že jak již název napovídá, nepodíváme se zde do bitev v Pacifiku, ale bojiště je omezeno na především na Evropu a dále pás severní Afriky, Střední Východ, přibližně polovinu Sovětského svazu a kus východního pobřeží USA, které je zde především jako místo odkud Američané vysílají pomoc Evropě. K dispozice je kampaň, která začíná napadením Polska a končí v létě 1945 a dále 6 rozsáhlých scénářů, pro každý rok něčím typických. Najdeme zde Invazi do Polska, Napadení Francie, Operaci Barbarossa, Stalingrad, Kursk a D-Day. Každý scénář se snaží vymezit síly a situaci, takže pokud si zkusíte D-Day za Němce, budete to mít opravdu hodně těžké.

Principy hry jsou poměrně čitelné a žádné záludnosti nečekejte. Pokud si lehce prolítnete manuál a dáte alespoň 20 minut tutoriálu, neměli byste mít žádné problémy plně chápat dění na obrazovce.

Pokud bych měl Commander k něčemu přirovnat, pak by to byl asi Panzer General mixnutý nějakou stolní strategií. K dispozici je 11 typů jednotek – vojenská posádka, pěchota, motorizovaná pěchota, tankové sbory, stíhací, bombardovací a strategické letectvo a podobným způsobem dělené loďstvo. Co mi připomíná stolní strategie je fakt, že není možné nakupovat v rámci jednotlivých kategorií různé jednotky, ale vždy jsou k dispozici jen ty nejmodernější. Stolní strategie to mají řešeny podobně tím, že se k základním vlastnostem jednotek přidává +1 apod. Rozdíl mezi jednotkami je tedy zastoupen různou fází technického vývoje, který vyzkoumáme a jejich následným upgradováním na nový typ. Na bojišti se tak setkají neupgradované jednotky, ty moderní a jednotky protivníka z různé fáze války a v různém stupni vývoje. Jednotky mají jak se asi očekává řadu vlastností, které určují jejich bojeschopnost. Z těch nestandardnějších bych vypíchnul možnost přidělení velitelů s určitými bonusy nebo určování bojeschopnosti jednotky podle kvality rezervních sil, kterými nahrazujeme ztráty. Pokud totiž příliš vyčerpáme své lidské rezervy, nastupují na scénu namísto vojáků nevycvičené jednotky, případně až starci a děti.

Když už jsem nakousnul vývoj, ten je rozdělený do 6-ti oblastí, každá se 3-mi podkategoriemi. Pořízením laboratoří pro jednotlivé oblasti se dáme do výzkumu nových technologií s tím, že se dá v rámci té které oblasti ještě nastavit přednostní vývoj některé podkategorie (třeba u letectva výzkum stíhacího letectva). Dobře to ilustruje jeden z obrázků, který je tu k dispozici. Vývoj není nijak složitý, nicméně má svůj význam a jednotky z počátku války nemají proti pozdějším moc šanci.

Boje mi právě nejvíce připomínají zmiňovanou sérii Panzer General. Jednotky mají hodnotu stavů 1-10, která značí 10-100% stav. Střety jednotek ovlivňuje terén, vlastnosti jednotek a náhodný faktor, který mi tedy upřímně přišel spíš nakloněný na stranu nepřítele (anebo jsem měl prostě jen smolíka J). Stejně jako u PG je možno vidět předpokládané ztráty v rámci nadcházející bitvy ve formě skóre (třeba 4:2). Velký vliv má přísun zásob pro jednotlivé jednotky. Pokud se vám podaří obklíčit nepřítele, tak aby nebyl spojený přes žádné políčko se zemí, která je pod jeho kontrolou, velmi omezíte možnost jeho pohybu a také jeho bojeschopnost. Po 2-3 tazích je pak možné likvidovat mnohem silnější odříznuté jednotky s minimálními ztrátami. Tohle se mi opravdu líbilo, protože velké obkličovací manévry mne jednoduše bavily. Ztráty se dají doplňovat maximálně o 50% za 1 tah, takže není možné z vypráskané jednotky na 10% stavu udělat plný stav, není rovněž možné doplňovat stavy jednotek, které jsou obklíčené. Pokud je jednotka vystavena neustálým přestřelkám, snižuje se její bojeschopnost a napříště utrpí větší ztráty. Bojem se získávají zkušenosti, doplňováním stavů zase mírně ztrácí. Oproti PG je tu výrazně větší důraz kladen na námořnictvo. Spojenecká Británie je závislá na pomoci z USA, odkud chodí jak jednotky, tak výrobní kapacita ve formě konvojů. Konvoje je možné napadat, takže pro Spojence je klíčové je bránit, pro Osu zase konvoje napadat.

Hraní probíhá plynule. Válka je „na tvrdo“ ovlivněna reálnými událostmi 2. světové války. Pokud kupříkladu hrajete kampaň za Osu, dosažením června 1941 Sovětský svaz automaticky vstoupí do války. Když nebudete mít u hranic jednotky, bez problémů vás sami napadnou. Velkou roli minimálně v případě hry za Osu mají zásoby ropy. Ty vám totiž 100% nevystačí, přestože se poměrně brzy na stranu Německa přidá Rumunsko, které má ropná pole. Přibližně v polovině války jsem začal mít dost velké problémy, které se vyřešily až dobytím ropných polí na Kavkaze, v Iráku a Iránu. Ke konci války mi zas začaly docházet lidské rezervy a na frontu šli stařešinové, což působí také reálně.

Technické zpracování je typické pro tahovou strategii od malého týmu. Vše je zpracováno přehledně, nemám výhrady proti ovládání. Grafika je jednoduchá, ale velmi přehledná, jednotky se na bojišti liší designem, pokud je tedy upgradujete, není těžké je rozpoznat. Osobně mi stále ještě vyhovuje dobré 2D provedení pro tento typ her více než 3D. Co se zvukové stránky týče, nelze čekat žádnou revoluci (kterou si ani nedokážu představit, jak by měla vypadat), prostě klasické zvuky doprovázející přesuny jednotek a boj. Hudba je zastoupena jednou jedinou skladbou, která zní v průběhu celé hry. Kupodivu mi to ale vůbec nevadilo, protože se jedná o vhodně zvolenou skladbu. Kampaň dohrajete za nějakých 25 hodin čistého času, scénáře podle toho, ve kterém roce každý z nich začíná, tedy od nějakých 6-ti do 25-ti hodin.

Pokud bych to měl shrnout, když jsem se rozhodoval, zda si Commandera pořídím, pamatuji si na jeden slogan, který ho měl vystihnout – „Easy to learn, hard to master“ (snad si to přeložíte). První platí 100%, druhé na vyšší obtížnosti rovněž. Není to ta nejlepší hra žánru, co jsem kdy hrál, ale celosvětový průměr recenzí lehce nad 80% si Commader: Europe at War zaslouží. Hra bohužel nemá evropského distributora.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete